Smrt a dívka 13. duben 2012, 22:45
Inscenace La Traviaty, kterou na závěr letošní sezóny přenosů odvysílá Metropolitní opera, patří k těm, které lze označit jako „moderní“. Současně však patří i k těm výjimečným „moderním“ režiím, které sklízejí víceméně jednoznačně příznivý ohlas. Německý režisér Willy Decker svou koncepci, jejímž hlavním výtvarným prvkem jsou obří hodiny odměřující čas, poprvé představil roku 2005 na Salcburském festivalu, tehdy s Rolandem Villazónem, Annou Netrebko a Thomasem Hampsonem.
Metropolitní opera inscenaci následně uvedla v loňské sezóně, kdy hlavní role zpívali Marina Poplavskaya a Matthew Polenzani, kteří nahradili salcburské protagonisty. S těmi se sice původně počítalo i pro newyorské provedení, nicméně Netrebko už se nechtěla k Violettě vracet a Villazón se dostal do hlasových potíží.
Teď tedy titulní roli přebrala Natalie Dessay, která v Met zpívá Violettu poprvé. Předtím ji ztvárnila ve Vídni nebo v Aix-en-Provence. Premiéru nynější série v Metropolitní opeře ovšem odřekla kvůli nachlazení. Zastoupila ji „cover“ Hei-Kyung Hong.
Americký tenorista Matthew Polenzani, jehož jsme viděli v Donu Pasqualovi, je držitelem prestižní Ceny Richarda Tuckera z roku 2004. V Metropolitní opeře debutoval už roku 1997 jako Chruščov v Borisi Godunovovi, o rok později zpíval Janka ve Věci Makropulos pod taktovkou Charlese Mackerrase. Postupně se vypracoval na jednoho z nejlepších lyrických tenoristů své generace. Spolu s Natalie Dessay se v červnu objeví v Massenetově Manon v milánské La Scale. Ta přebírá inscenaci Laurenta Pellyho, kterou Met odvysílala minulý týden.
Zde je kompletní obsazení sobotního přenosu
Violetta................Natalie Dessay
Alfredo.................Matthew Polenzani
Germont...............Dmitri Hvorostovsky
Flora....................Patricia Risley
Gastone................Scott Scully
Baron Douphol.......Jason Stearns
Marquis D'Obigny....Kyle Pfortmiller
Dr. Grenvil.............Luigi Roni
Annina..................Maria Zifchak
Giuseppe...............Juhwan Lee
Posel.....................Joseph Turi
Host......................Athol Farmer
Gentleman..............Peter Volpe
Dirigent................Fabio Luisi
Režie.....................Willy Decker
Scénografie.............Wolfgang Gussmann
Kostýmy.................Susana Mendoza
Světelný design.........Hans Toelstede
Choreografie.............Athol Farmer
Televizní režie..........Gary Halvorson
Vaše názory: [14]
Nová Manon v Met 6. duben 2012, 21:06
Massenetova Manon zazněla v Metropolitní opeře poprvé roku 1895, tedy jedenáct let po své pařížské premiéře. Pak se na repertoáru objevovala víceméně průběžně. K velkým představitelkám titulní hrdinky patřila například ve třicátých let sopranistka brazilského původu Bidú Sayao, později pak Victoria de los Angeles nebo Anna Moffo. V zatím poslední inscenaci, která měla premiéru roku 1987, a kterou režíroval Jean-Pierre Ponnelle, ji ztvárnila Catherine Malfitano, kterou známe i z českého repertoáru. V devadesátých letech pak roli převzala Renée Fleming a poté Ruth Ann Swenson. Produkce Jeana-Pierra Ponnella se naposledy hrála roku 2006, letos v březnu ji nahradila nová inscenace francouzského režiséra Laurenta Pellyho. Ten se vrací do Metropolitní opery po veleúspěšné Dceři pluku.
Po boku Anny Netrebko uvidíme v přenosech podruhé polského tenoristu Piotra Beczalu, který se zapsal do dějin přenosů jakož i samotné Metropolitní opery svým záskokem za Rolanda Villazóna v Lucii z Lammermooru roku 2009. Od té doby jsme ho v kině neviděli, mezitím však na jevišti Met ztvárnil Lenského v Evženu Oněginovi, Vévodu v Rigolettovi, Rudolfa v Bohémě a Romea v Romeovi a Julii. Kdo by chtěl jednoho z největších tenoristů současnosti, který se nenápadně vypracoval z líhně v Curyšské opeře, vidět na vlastní oči, bude mít šanci v červnu ve Vídeňské státní opeře v Lucii z Lammermooru.
Polského původu je i barytonista Paulo Szot, který bude zpívat Lescauta. Jeho rodiče opustili Polsko po druhé světová válce a usadili se v Brazílii. Szot studoval v Polsku a debutoval v São Paulu roku 1997. Neomezuje se však jen na operu. Roku 2008 debutoval na Broadwayi v muzikálu South Pacific jako Emile de Beque a za svůj výkon získal řadu cen a nominací. V produkci účinkoval až do roku 2010, kdy navíc debutoval v Metropolitní opeře, v Šostakovičově opeře Nos. Vrátil se pak ještě jako Escamillo.
A co během čtyř let, které uplynuly od Dcery pluku, stihl Laurent Pelly? Například Händelova Julia Caesara v Paříži, Massenetovu Popelku (Cendrillon) v Královské opeře Covent Garden, La Traviatu v Turíně anebo obnovenou produkci Offenbachova Pařížského života v Lyonu. Záznam této inscenace odvysílala tento týden Česká televize.
Zde je obsazení sobotního představení:
Manon...................Anna Netrebko
Des Grieux.............Piotr Beczala
Lescaut.................Paulo Szot
Count des Grieux.....David Pittsinger
Guillot...................Christophe Mortagne
Brétigny................Bradley Garvin
Pussette...............Anne-Carolyn Bird
Javotte.................Jennifer Black
Rosette.................Ginger Costa-Jackson
Hostinský...............Philip Cokorinos
Stráž.....................Alexander Lewis
Stráž.....................David Crawford
Dirigent................Fabio Luisi
Režie.....................Laurent Pelly
Scénografie.............Chantal Thomas
Kostýmy.................Laurent Pelly
Světelný design........Joël Adam
Choreografie............Lionel Hoche
Televizní režie.........Gary Halvorson
Vaše názory: [8]
Tři veteráni a mladá dáma 24. únor 2012, 21:40
V projekci Ernaniho se setkáme se třemi veterány světových scén, tenoristou Marcellem Giordanim, barytonistou Dmitrijem Hvorostovským a basistou Ferrucciem Furlanettem. S velkou zvědavostí je však také bezesporu očekáván „filmový“ debut americké sopranistky Angely Meade v roli Elvíry.
Jméno 34 leté pěvkyně se do zorného úhlu milovníků opery dostala poprvé roku 2007, kdy vyhrála prestižní pěveckou soutěž National Council Auditions, z níž se často rekrutují nové posily pro Metropolitní operu i další světové scény. Není bez zajímavosti, že vítězství jí vyšlo na druhý pokus. Roku 2005 se sice dostala mezi dvacet semifinalistů, ale do finále už neprošla.
Posledních několik let Meade každopádně zažívá raketový vzestup, který nejspíš ještě urychlí přímý přenos Ernaniho. Po vítězství v soutěži jí Metropolitní opera angažovala jako covera právě v sérii představení Ernaniho, v němž Elvíru zpívala Sondra Radvanovsky. Cover nebo náhradník je nejistá pozice. Někdo se může přes noc stát hvězdou, jiný prosedí na lavici náhradníků celou kariéru.
Angele se podařilo to první. Aspoň to tak zatím vypadá. Když Radvanovsky jedno představení odřekla, otevřela se před mladou pěvkyní životní šance. Záskok na jevišti Met byl současně jejím profesionálním jevištním debutem. A zaujala tak, že sérii představení v letošní sezóně už zpívala sama. Minulý podzim také převzala od Anny Netrebko úlohy Anny Boleynové ve třech představeních této Donizettiho opery.
Meade vyrostla ve státě Washington v rodině, která neměla žádný hlubší vztah ke klasické hudbě. Angela sice zpívala ve školním sboru, ale na operu zpočátku nemyslela. Vedoucí sboru jí však doporučil, aby si hlas začala školit. Postupně tedy studovala v Kalifornii a posléze ve Filadelfii, a ještě během studií se zúčastnila National Council Auditions. K vítězství v této soutěži přidala ještě další prestižní ceny, nesoucí jméno Richarda Tuckera a Beverly Sills.
Jestli se z Meade skutečně stane stálice nebo půjde o další přepálenou kariéru, ukáže budoucnost. Jejím nejbližším operním vystoupením bude květnový debut v Deutsche Oper Berlin ve Verdiho opeře Dva Foscariové.
Obsazení sobotního přenosu, ohlášené k dnešnímu dni:
Ernani..................Marcello Giordani
Elvira.................. Angela Meade
Don Carlo..............Dmitri Hvorostovsky
Don Ruy Gomez de Silva..Ferruccio Furlanetto
Giovanna...............Mary Ann McCormick
Don Riccardo...........Adam Laurence Herskowitz
Jago......................Jeremy Galyon
Dirigent................Marco Armiliato
Inscenace...............Pier Luigi Samaritani
Scénografie.............Pier Luigi Samaritani
Kostýmy.................Peter J. Hall
Světelný design........Gil Wechsler
Režisér...................Peter McClintock
Televizní režie.........Barbara Willis Sweete
Vaše názory: [13]
A pohádky je konec 10. únor 2012, 22:30
Přenosem Soumraku bohů se uzavře nový, "high-tech" projekt Prstene nibelungova, který v Metropolitní opeře nahradil inscenaci Otto Schenka a od počátku byl sledován s velkým očekáváním.
Nahlédněme do archívu Metropolitní opery. Soumrak bohů zazněl v Met poprvé roku 1888, a to s některými škrty. Vynechána byla úvodní scéna s třemi sudičkami a výjev Brünnhildy a Waltrauty. Podle dobových New York Times tím dirigent Anton Seidl prokázal „dobrý vkus“, neboť opera je příliš dlouhá a některé části údajně postrádají dramatický význam. V obsazení byli tehdy i pěvci, kteří účinkovali ve světové premiéře Prstenu v Bayreuthu roku 1876. Například tenorista Albert Niemann zpíval v Bayreuthu Siegmunda a v Metropolitní opeře Siegfrieda. Lilli Lehmann v Bayreuthu ztvárnila Woglindu a Helmwigu a v Metropolitní pak Brünnhildu.
Ze zpěváků, kteří v pozdějších letech prošli Soumrakem bohů, musíme zmínit jednoho z největších wagnerovských tenoristů všech dob Karla Buriana, který je v archívu uváděn jako Carl Burrian. V Met debutoval roku 1906 jako Tannhäuser, poté zpíval i Lohengrina, Siegfrieda v Siegfriedovi, Tristana, Siegmunda, Parsifala, Florestana a konečně i Siegfrieda v Soumraku bohů (pod taktovkou Artura Toscaniniho). Po něm byl dalším velkým Siegfriedem Lauritz Melchior nebo Wolfgang Windgassen. Jako Brünnhilde zářila v šedesátých a sedmdesátých letech švédská heroina Birgit Nilsson, v osmdesátých pak typově odlišná Hildegard Behrens, to už v Schenkově inscenaci.
Nyní tedy přichází další garnitura. Najdeme v ní i německého basistu Hanse-Petera Königa, kterého si možná pamatují ti diváci, kteří roku 2005 viděli v pražském Národním divadle Prsten nibelungův z produkce Deutsche Oper am Rhein. König tehdy rovněž zpíval Hagena.
Brünnhilde..............Deborah Voigt
Siegfried............... Jay Hunter Morris
Gunther.................Iain Paterson
Gutrune.................Wendy Bryn Harmer
Hagen...................Hans-Peter König
Waltraute...............Waltraud Meier
Alberich................ Eric Owens
První sudička...........Maria Radner
Druhá sudička..........Elizabeth Bishop
Třetí sudička...........Heidi Melton
Woglinde................Erin Morley
Wellgunde...............Jennifer Johnson Cano
Flosshilde.............. Tamara Mumford
Sólo na lesní roh: Erik Ralske
Dirigent...............Fabio Luisi
Režie...................Robert Lepage
Pomocná režie.......Neilson Vignola
Scénografie...........Carl Fillion
Kostýmy...............François St-Aubin
Světelný design......Etienne Boucher
Videoprojekce.........Lionel Arnould
Televizní režie........Gary Halvorson
Vaše názory: [14]
Vysoká barokní karta 20. leden 2012, 22:25
Opera, kterou v sobotu uvidíme, bude novinkou, experimentem a současně další barokní „kartou“, kterou chce vytáhnout ředitel Metropolitní opery Peter Gelb. Aspoň to tvrdí v rozhovoru pro New York Times.
Kouzelný ostrov, aneb „barokní fantazie ve dvou dějstvích“ (jak zní podtitul) se pokouší navázat na tradici barokních pasticcií, která z praktických důvodů, často na přání pěvců, recyklovala již existující čísla do nové opery. Volba padla na árie Händelovy, Vivaldiho, Rameaua i dalších skladatelů. Autor libreta Jeremy Sams je podložil novým anglickým textem a uspořádal do příběhu, jenž vychází ze dvou her Williama Shakespeara – Snu noci svatojánské a Bouře.
Setkáme se tak s dvěma zamilovanými páry z první hry, které se ocitnou na Prosperově ostrově. Kromě postav jako je Prospero, Miranda, Ariel nebo Kaliban se v příběhu objeví i čarodějka Sycorax, Kalibanova matka, která je u Shakespeara pouze zmiňována. Tato role byla vytvořena pro Joyce DiDonato.
Podle dostupných informací by měly zaznít árie například z Händelových oper Semele a Atalanta, z oratoria Juda Makabejský, z Vivaldiho oper Griselda a Il Farnace nebo z kantáty Il Pianto di Maria od Giovanniho Battisty Ferrandiniho, která byla dlouho připisovaná Händelovi. Hudba francouzských autorů byla využita hlavně pro sborové a instrumentální scény.
A protože barokní opery vznikaly pro největší pěvecké hvězdy té doby, je i obsazení jaksepatří blyštivé, především pokud jde o obyvatele ostrova. Navíc se zvláštním hostem v osobě Plácida Dominga alias vládce moří Neptuna. Naproti tomu role čtyř zamilovaných byly svěřeny mladým zpěvákům z Lindemannova vzdělávacího programu. Se jmény inscenátorů – Julian Crouch a Phelim McDermott – jsme se setkali už u Adamsovy Satyagrahy. Nad hudební stránkou bude mít dohled americký specialista na starou hudbu William Christie. Nezbývá než si počkat, jak to všechno bude ve skutečnosti fungovat a jestli Peter Gelb skutečně vytáhnul z rukávu eso.
Obsazení sobotního přenosu, jak je ohlášeno k dnešnímu dni:
Prospero................David Daniels
Ariel......................Danielle de Niese
Sycorax.................Joyce DiDonato
Caliban.................Luca Pisaroni
Miranda.................Lisette Oropesa
Helena..................Layla Claire
Hermia..................Elizabeth DeShong
Demetrius...............Paul Appleby
Lysander................Elliot Madore
Ferdinand...............Anthony Roth Costanzo
Kvartet.................Ashley Emerson, Monica Yunus, Philippe Castagner, Tyler Simpson
Neptune.................Plácido Domingo
Continuo:
Bradley Brookshire: harpsichord
David Heiss: cello
Dirigent...............William Christie
Režie...................Phelim McDermott
Pomocná režie......Julian Crouch
Scéna..................Julian Crouch
Kostýmyr..............Kevin Pollard
Světelný design......Brian MacDevitt
Choreografie..........Graciela Daniele
Televizní režie........Barbara Willis Sweete
Vaše názory: [15]
Faustova cesta časem 9. prosinec 2011, 22:58
Gounodův Faust patří k nejoblíbenějším operám a také v historii Metropolitní opery hraje významnou roli. Právě tímto dílem byla totiž 22.října roku 1883 otevřena původní budova Metropolitní opery. Faust tu zazněl v italském jazyce, což nebylo nic neobvyklého, na počátku své existence Met uváděla v překladu do italštiny francouzské i německé opery.
Faust se poté objevoval v Met víceméně průběžně až do roku 1976. Na další inscenaci musel čekat až do roku 1990, kdy titulní roli zpíval Neil Shicoff. Roku 2005 následovala produkce s Robertem Alagnou a konečně minulý týden měla premiéru inscenace, kterou vytvořil 59 letý americko-kanadský režisér Desmond McAnuff, držitel Tony Award. Divadelník podepsaný dosud především pod činohrami a muzikály přenesl děj Fausta do první poloviny dvacátého století. Kanadský dirigent Yannick Nézet-Séguin už v Met nastudoval Carmen a Dona Carlose. Hostitelkou večera by měla být Joyce DiDonato.
Kromě už zmíněných tenoristů zpívali Fausta v Met například Giuseppe di Stefano, Jussi Björling nebo Nicolai Gedda. Markétku pak ztvárnily mimo jiné Geraldine Farrar, Pilar Lorengar, Victoria de los Angeles, Renée Fleming a Angela Gheorghiu.
Hlavní osobou, na kterou se bezesporu soustřeďuje pozornost diváků v divadle i v kinech, je Jonas Kafmann, který Fausta v Met zpívá poprvé a kterého za měsíc přivítáme v Praze. Nicméně povězme si něco více o představitelce Markétky, ruské sopranistce Marině Poplavské. Viděli jsme ji už v Donu Carlosovi jako Alžbětu, v Metropolitní opeře ztvárnila také další velké role, přesto zatím nevešla do širokého povědomí tak jako třeba Anna Netrebko. Za tuto svoji krajanku mimochodem před několika lety zaskočila v Covent Garden v Donu Giovannim, podobně i za Angelu Gheorghiu v Donu Carlosovi. V Metropolitní opeře místo Netrebko převzala Violettu, to když se Netrebko rozhodla tuto úlohu dále nezpívat.
Poplavskaya začínala jako devítiletá v dětském sboru moskevského Velkého divadla, kde také později vytvořila řadu rolí, včetně například Senty v Bludném Holanďanovi. Poté, co marně usilovala o předzpívání Valeriji Gergijevovi v Sankt Petěrburgu, odešla do Londýna, do operního studia při Covent Garden, kde na jevišti začínala jako třetí sudička v Soumraku bohů. V Metropolitní opeře debutovala roku 2007 jako Nataša v Prokofjevově Vojně a míru. Mezi další role, které v Met dosud vytvořila, patří ještě Liù v Turandot. Z jejích nejbližších evropských angažmá jmenujme Violettu, kterou má zpívat v únoru příštího roku v Mnichově.
Zde je ohlášené obsazení sobotního přenosu
Faust...................Jonas Kaufmann
Marguerite.............Maria Poplavskaya
Méphistophéles......René Pape
Valentin................Russell Braun
Siebel...................Michele Losier
Marthe..................Wendy White
Wagner.................Jonathan Beyer
Dirigent................Yannick Nézet-Séguin
Režie...................Des McAnuff
Scénografie...........Robert Brill
Kostýmy...............Paul Tazewell
Světelný design.....Peter Mumford
Choreografie..........Kelly Devine
Video design..........Sean Nieuwenhuis
Televizní režie........Barbara Willis Sweete
Vaše názory: [16]
Händelova hvězda v Met 2. prosinec 2011, 23:43
Rodelinda byla operou, která zahájila „händelovskou renesanci“ ve dvacátém století. Roku 1920 zazněla na prvním händelovském festivalu v Göttingenu, byť ve značně zkrácené a upravené podobě německého muzikologa, historika umění a velkého Händelova příznivce Oskara Hagena. Ten napřed prováděl Händelovy opery v soukromí se svou manželkou sopranistkou a s přáteli. Později se rozhodl představit je širší veřejnosti.
Když byla roku 1955 ve Velké Británii založena Händelova operní společnost, následovala další etapa znovuvzkříšení barokního génia. Roku 1959, k 200. výročí skladatelovy smrti, zazněla Rodelinda v Sadler‘s Wells Theatre spolu s dvěma dalšími Händelovými operami. Titulní roli zpívala mladá Joan Sutherland, stojící tehdy na prahu oslnivé kariéry. Z představení existuje i zvukový záznam. Poté následovala další provedení Rodelindy na různých scénách v Evropě i Americe.
Rodelinda, která poprvé zazněla roku 1725, vznikla pod šťastnou hvězdou úspěchů, jež Händel slavil po příchodu do Londýna. Je prostoupena bohatostí invence, vitalitou a citem pro vylíčení charakterů a duševních stavů. Postavy působí se svými osobními konflikty neobyčejně bezprostředně, a to přesto, že se příběh odehrává v 7.století na území dnešní Itálie, je zarámován politickými intrikami a doveden do happy endu, v němž se uchvatitel moci dobrovolně podrobí právoplatnému vládci. Tradiční forma opery seria tu došla výrazově silného, emocionálního naplnění. Rodelinda bývá někdy označována za jakousi předzvěst Beethovenova Fidelia, a to kvůli ztvárnění scén v žaláři i postavě manželky zachovávající věrnost nezvěstnému muži, o jehož osudu zpočátku nic netuší.
Úlohu královny Rodelindy psal Händel pro tehdejší primadonu, sopranistku Francesku Cuzzoniovou, která byla o rok dříve též první Kleopatrou v Juliovi Caesarovi. Do dějin opery vešla nejen svou (dobovými zprávami potvrzovanou) schopností vyzpívat vznosné a cituplné melodie, ale i rvačkou s rivalkou Faustinou Bordoniovou během představení Bononciniho opery Astianatte. Part Rodelindina manžela Bertarida byl určen slavnému kastrátovi Senesinovi. V inscenaci Metropolitní opery ho převezme přední německý kontratenorista Andreas Scholl.
Současná produkce, která měla premiéru roku 2004, byla vůbec prvním uvedením Rodelindy v Metropolitní opeře.
Zde je ohlášené obsazení sobotního přenosu
Rodelinda...............Renée Fleming
Grimoaldo...............Joseph Kaiser
Garibaldo............... Shenyang
Eduige....................Stephanie Blythe
Bertarido.................Andreas Scholl
Unulfo.....................Iestyn Davies
Flavio......................Moritz Linn
Dirigent................Harry Bicket
Režie...................Stephen Wadsworth
Scénografier............Thomas Lynch
Kostýmy.................Martin Pakledinaz
Světelný design.........Peter Kaczorowski
Televizní režie.........Matthew Diamond [Debut]
Vaše názory: [9]